Ranitomeya benedicta

10583949_532945403500813_376260805906286966_n.jpg

Výskyt: Peru

Druh popsaný teprve v roce 2008, velmi ohrožený kvůli odlesňování. Proto si myslím, že je důležité, aby se tato krásná žabka (stejně jako spousta jiných druhů pralesniček) rozšířila a množila v chovech, má-li na světě vůbec zůstat.

Velikost: 1,5 – 2cm

Délka života v zajetí: okolo 5 let

1743495_584814781647208_3264869548460468663_n--1-.jpg

Vhodné krmení: mikrocvrčci, octomilky, drobný smýkaný hmyz, doplňkově např. tropické stínky, mšice, chvostoskoci apod. Hmyz obalujeme ve vitaminovém přípravku.

dsc00021.jpg

Terárium: veliké alespoň 40x40x50cm pro skupinku. Pro všechny pralesničky rodu Ranitomeya je vhodné terárium orientované na výšku, osázené broméliemi a vybavené filmovkami s trochou vody, které umístíme po stěnách a které žabky rády využívají, jako kladiště. Teploty ve dne cca 25-27 °C, v noci pokles na pokojovou teplotu.

 

10592839_531354586993228_8640770762870564041_n.jpg

Rozmnožování: Pohlavní dospělost nastává zhruba po půl roce, samec začne zpívat a lákat samičku. Zpěv není moc intenzivní, narozdíl od mnohých jiných žabek z rodu Ranitomeya je to velmi tichý druh. Snůšku, ve které bývá 3-5 vajíček, kladou na stěny filmovek, do paždí bromélií, někdy přímo na stěny terária. Samec snůšku hlídá, pravidelně jí vlhčí a po vykulení roznese pulce do vody, každého zvlášť do jedné nálevky v bromélii nebo filmovky. Pokud se raději chceme o snůšku postarat sami, (i když samečci si při péči o potomstvo vedou velmi svědomitě) dáme pulce po jednom do nádobek a odchováme je uměle. Umělý odchov pulců jsem popsala v tomto článku: www.chovatelstvi-teraristika.estranky.cz/clanky/clanky—pralesnicky-a-jejich-chov/pralesnicky-aneb-zive-drahokamy-v-terariich–obecny-popis-chovu-.html

10525839_533581466770540_1808603443548288774_n.jpg

Žabky čerstvě po metamorfóze rozkrmíme chvostoskoky, mšicemi nebo octomilkami D. melagoster. Po několika dnech nebo zhruba týdnu, kdy se pěkně rozežerou, už zvládají i mikrocvrčky do zhruba druhého svleku. Mláďata chováme společně v menších, hygienicky zařízených plastových boxech, kde si snáz najdou potravu, nejlépe jen na mokrém ubrousku s několika ustřiženými rostlinkami a například s úkrytem z pouzdra na mýdlo, kvůli snadnému udržování čistoty. Do většího, hustě osázeného terária, jako mají dospělci, je dáme taprve, až trochu odrostou. Mladá žabka doroste, oproti větším druhům pralesniček, do velikosti dospělce během velmi krátké doby. Dospělá benedicta se popere (na svou velikost překvapivě) i s odrostlejším mikrocvrčkem asi do 3.-4. svleku.

10612913_560714170723936_2722260453587184536_n.jpg