Sběrem, studiem a ověřováním informací o chovu varanů jsem strávil relativně hodně času. Pokusím se zde popsat všechny základní poznatky, které by mohly usnadnit začátky s chovem případným zájemcům, tak jako pomohly mě.

Terárium

Optimální velikost terária je dle dostupných informací a mých zkušeností pro pár cca 150 x 60 x 60 cm s dostatečně hlubokým substrátem, ve kterém si můžou varani hloubit nory. Mláďata mohou být z počátku chována společně v menší ubikaci, čas pro rozdělení poznáte podle toho, že spolu začnou bojovat.

Kromě samotné velikosti by měla ubikace splňovat několik dalších bodů, které je vhodné brát v potaz při přípravě terária:

Osvětlení a vyhřívání:

Hlavním bodem v tomto ohledu je jako u většiny zvířat potřeba vytvořit v ubikaci potřebný teplotní gradient, tedy místa kde teplota dosahuje cca oněch 50 – 55 °C na kterých se může varan vyhřívat a naopak míst, kde bude teplota přes den dosahovat cca 28 – 30 °C, aby se zde mohl varan zchladit. K tomuto účelu osobně používám lampu Solar Raptor, která poskytuje optimální UV a dostatečnou teplotu na vyhřívacím místě. Pro osvícení zbytku terária stačí zářivka, která by měla mít ideálně svítivost co nejbližší spektru denního světla, nemusí to být však žádná spešl zverimexácká, stačí obyč Activa.

Dle dostupných informací umožňuje vhodně zvolené vyhřívání terária adekvátní spalování kalorií a varani tak netloustnou. V některých zdrojích je dokonce uváděno, že pokud varan tloustne, je lepší zvýšit teplotu na výhřevných místech, díky čemuž bude varan lépe spalovat tuk a živiny, raději než mu omezit potravu.

Pod výhřevným místem mám menší skalku z několika placatých kamenů. Doporučuje se nedávat pod výhřevné místo pouze jeden kámen, protože se zde nemá kam varan schovat a cítí se ohrožen a tráví zde méně času než by bylo zdrávo. Ideální je proto vytvořit pod výhřevným místem nějakou skalku, nebo hromadu kamenů a větví, aby se zde mohl varan vyhřívat a zároveň se z části cítit v úkrytu.

Světlo je v sezoně zapnuté 12 až 13 hodin, aby co nejvíce simulovalo přírodní podmínky v jejich rodné Austrálii.

Substrát:

Varani ostnoocasí si hrabou nory a velká část jejich denní aktivity se kolem nory točí.  Je proto velmi důležité, aby měli možnost si nějakou noru vyhrabat i v teráriu. Ideální je hloubka substrátu alespoň 15 – 20 cm. Skutečnosti, že hrabou nory je potřeba přizpůsobit i strukturu substrátu, který by v žádném případě neměl být tvořen pouze pískem. Ideální variantou je mix obyčejné hlíny, písku a jílu. Písek a jíl je možno proprat ve vodě, aby se odstranil nejjemnější prach, čímž zabráníte zbytečnému nepořádku v případě, že bude varan hloubit noru J. Výhodou obyčejné hlíny je, že již obsahuje jíl a není tolik prašná jako například rašelina nebo substrát zakoupený v obchodech.

Dle dostupných informací je přírodní hlína vhodná i proto, že prý usnadňuje rozklad trusu varanů (obsahuje přirozené přírodní bakterie), díky čemuž se nemusí měnit tak často. Optimální konzistence substrátu by měla umožnit uplácání hromádky, koule, nebo malého tunelu tak, aby se výtvor hned nerozpadnul. Roli v tom hraje samozřejmě i vlhkost, která by měla být právě taková, aby substrát nebyl proschlý a nerozpadal se jako písek.

Vlhkost:

Zejména u mláďat je dehydratace důležitým prvkem, který může zhatit jejich spokojený a zdravý růst. Přestože jsou varani pouštní/ polopouštní druh, většinu času tráví ve vlhkých norách. Protože je terárium zařizováno s výhřevnými místy, která dosahují vysokých hodnot, je hlídání dostatečné vlhkosti důležitým úkolem na který je potřeba se soustředit.

Vlhkost samozřejmě ovlivňuje celková skladba terária a jeho vnitřku, přesto je dobré alespoň jednou za pár dní porosit ráno a večer povrch substrátu a místa, kde mají varani své úkryty a nory. Přestože některé zdroje doporučují občasné koupání varanů, domnívám se, že lepším řešením je rosení, případně malá mělká miska, která jednak díky odpařování trošku zlepší vlhkostní poměr v teráriu, jednak umožní varanům občasné napití v případě, kdy to budou potřebovat.

Brzy zjistíte, že varani při svém běhání navíc do misky občas ťápnou, díky čemuž je miska relativně rychle plná substrátu a vodu je tak potřeba pravidelně čistit.

Výzdoba :)

Zbývá vlastní obsah terária. Přestože jsou varani ostnoocasý relativně klidná zvířata, určitě je vhodné jim v teráriu vybudovat pozadí, po kterém budou moci lézt a zvětšit jim tak obytnou plochu, kterou můžou využívat. Při budování pozadí mějte na paměti, že varani hrabou a mají relativně ostré drápy, takže pozadí nemůže být z nekrytého polystyrenu, který by snadno rozhrabali.

Substrát byl již popsán v samostatné kapitole, důležité je zde pouze zopakovat, že by měl být dostatečně hluboký, aby zvířata mohla hrabat nory.

Jak jsem již rovněž uváděl, v teráriu je mělká nádoba na vodu, aby se měli varani možnost napít. Nepijí často, ale lepší jim možnost nabídnout, než řešit dehydrataci. Miska navíc udržuje rozumnou míru vlhkosti vzduchu, který pak není tolik vyschlý.

Rete´s stack

Nenapadá mě nic jiného než použít původní název, který jsem našel na internetu. Při pátrání po informacích jak nejlépe vybavit terárium pro varany se s tímto pojmem setkáte relativně často. Jedná se o jakousi prolézačku, která by měla varanům nahradit kamení a skály s puklinami, ve kterých se schovávají v přírodě. Takto vyrobená prolézačka je pak dle všech reakcí na internetu používána jako ideální varianta jak nabídnout zvířatům optimální možnost vybrat si takové výhřevné místo, které mu vyhovuje a zároveň mít neustále pocit bezpečí.

Já zatím žádný Rete´s stack nepoužívám, pod vyhřívacím místem se snažím udržovat jakousi skalku, která umožňuje varanům rovněž mít jakýsi pocit bezpečí, nicméně je pravdou, že díky jejich snahám se pod skalku zahrabat je pravidelně natolik zvalchovaná, že o nějaké prolézačce uvažuji.

Pro ilustraci uvádím několik obrázků, jak takový rete´s stack vypadá.

 

Úkryty

V opačné části terária než v té, ve které je výhřevné místo je umístěn úkryt a ponechán prostor pro kladiště. Jako úkryt se mi nejvíc osvědčila varianta několika kusů korkové kůry přes sebe z části zasypaná substrátem. Pod touto kůrou jsem se snažil dát větší procento obyčejné hlíny, která lépe drží vlhkost, aby se v případném úkrytu rovněž držela lépe vlhkost. Varani si pod touto hromadou vyhrabali cosi jako noru, do které zalézají a kterou si střeží.

Protože mívají občas tendenci terárium „přestavět“ J, umístil jsem od počátku vedle prostoru pro úkryt kladiště v podobě plastové dozy a to i ve chvíli, kdy ho samička nepoužívá, prostě proto, že si tam tím pádem rezervuji místo a nemusím pak řešit dodatečně kam kladiště dát, když mi tam varani nahrabali hlínu a kamení.

Obecná vybavenost terária

Kromě těchto úkrytů jsou v celém teráriu různě poházené placané šutry a větve. Použil jsem normální klasické borové větve, které jsem nechal na balkoně trochu proschnout, následně jsem je propral v horké vodě ve vaně a nechal opětovně proschnout. Z větví tak vyleze veškerá havěť. Větve jsem v lese bral starší, aby moc nesmolily.

Zkoušel jsem terárium okrášlit rovněž o nějakou tu kyti. Vypadá to hezky, ale z hlediska životnosti kytiček nic moc :D  Zatím poslední pokus je dát kytky do květináče,  který se připevní tak, aby s ním nemohli varani při hrabání hýbat, pak to snad kytka přežije :D. Nutno podotknout, že jediné co vydrží varana, který přes kytky občas dost rychle přeběhne, je tchýnin jazyk, neboli sanseviéra, takže terárium obsahuje pouze tuto zeleň.