Lygodactylus williamsi

Název (name): Lygodactylus williamsi / Blue Electric Gecko/ William’s Dwarf Gecko
Latinský název: Lygodactylus williamsi
Říše (Kingdom): Animalia
Kmen (Phylum): Chordata
Podkmen (Subphylum):
Třída (Class): Reptilia
Podtřída (Cubclass):
Řád (Order): Sauria
Podřád (Suborder):
Čeleď (Family): Gekkonidae
Podčeleď (Subfamily): Gekkoninae
Rod (Genus): Lygodactylus
Podrod (Subgenus):
Druh (Species): L. williamsi

Lygodactylus je rod geckonů, který obsahuje cca 60 druhů a 34 poddruhů. Gekoni z rodu Lygodactylus málokdy dorůstají více než 10 cm, díky čemuž jsou často označování rovněž jako trpasličí gekoni, případně trpasličí denní gekoni.

Nejznámější a pravděpodobně nejrozšířenější v zajetí chovaný druh jsou právě Lygodactylus Williamsi, který chovatele láká svým zbarvením.

Popis

 MG 6782Samci myjí sytě modrou barvu s černými pruhy na krku a viditelnými preanálními pory a hemipenisními boulemi. Samice se svým zbarvením pohybují od hnědé až bronzové k sytě zelené, na krku mají pruhy méně výrazné, nebo žádné.

Často se stává, že jsou za samice považováni mladší samci, u nichž ještě zbarvení nedosáhlo konečného odstínu, nebo „sociálně utiskovaní“ J samci, kteří se často svým zbarvením blíží samicím a mají zelenou barvu s modrým nádechem.

Obě pohlaví mají spodní část těla zbarvenou oranžově. Aktuální zbarvení jedinců přitom záleží na náladě a teplotě prostředí, ve kterém se pohybují.

Například samci se mohou v některých případech zbarvit až do načernalého/našedlého odstínu až po svítivě sytě modrou. Samice se naopak mohou v některých případech zbarvit do tmavě hnědě až po svítivě zelenou s nádechem tyrkysové.

Velikostně se jedná spíše o menší zvířata dosahující velikosti od 5 – 8 cm od hlavy ke kořeni ocasu.

Výskyt

Tito gekoni jsou původem z východní Afriky. Je to endemický druh obývající prales Kimboza.

Aktivita

Stejně u ostatních gekonů rodu Lygodactylus a Phelsuma se jedná o denní zvířata.

L. williamsi jsou odvážná, aktivní a sociálně se chovající zvířata. Samci jsou teritoriální a není doporučováno chovat ve skupině více jak jednoho samce. Své sociální chování dávají gekoni najevo pomalým máváním ocasem, kýváním a potřásáním hlavy a nafukováním krčního laloku.

Během dne jsou aktivnější spíše dopoledne, což je vhodné využít pro krmení tak, aby případný hmyz do večera pochytali.

V novém prostředí se patrně budou z počátku chovat obezřetně a nedůvěřivě, postupem času si však zvyknou a budou při každém pohybu chovatele v okolí terária vyčkávat na další várku potravy.

Ubytování/ terárium

S ohledem na jejich velikost, stačí menší terárium o rozměrech cca 30*30*40 cm pro pár. Přestože někteří chovatelé chovají tato zvířata bez UVB zářivky, osobně se domnívám, že se v přítomnosti UVB světla Lygodactylové výrazně více a lépe vybarvují a obecně se jim lépe daří.

Díky tomu bych doporučoval terárium o něco větší (osobně používám terária 40*40*50 cm ve kterých je větší skupinka zvířat) tak, aby se do něj dala umístit UVB zářivka. Lygodactylové jsou obecně milovníci světla, je proto vhodné UVB zářivku doplnit ještě o nějakou svítivější zářivku, která terárium prosvětlí.

Mě se osvědčilo umístění svítivější zářivky nad terárium. Nejenže více světla uvítali gekoni, ale i kytky v teráriu, které rovněž při výraznějším osvětlení výrazně lépe prospívají.

Terárium by mělo poskytovat vlhkost mezi 50 – 80 % (ideálně vyšší navečer a na noc), což lze dosáhnout pravidelným rosením cca 2x denně.

Při nižší vlhkosti vzniká nebezpečí špatného svlékání kůže, které může mít za následek zdravotní problémy Lygodactylů, kteří mají například se zbytky odumřelé kůže na prstech problémy s lezením apod.

Občas se člověk setká s názorem, že pro větší vlhkost je potřeba omezit větrání terária. To je samozřejmě nesmysl, jediné čeho se dá omezením větrání dosáhnout je množení plísní a všemožných breberek, které v teráriu nechceme.

Teplota v teráriu by se měla pohybovat mezi 26° – 32°C ve dne (32°C pouze na výhřevném místě, průměr cca kolem 28 – 29°C), v noci pokles na 22°- 25°C.

Vybavení terária je vhodné přizpůsobit tomu, že se jedná o lezavce, kteří se v přírodě téměř výhradně pohybují po stromech. Ideální je tak v teráriu pozadí z korkové kůry, doplněné o korkové větve, nebo bambusy pro lezení.

V teriáriu samozřejmě nesmí chybět živé květiny. Živé proto, že si prostě nedovedu představit terárium s umělými květinami (to lze akceptovat u mláďat, kde je potřeba možnost efektivní údržby terária), ale také proto, že živé květiny udržují v teráriu příjemné klima a vlhkost. Zkoušel jsem variantu s rostlinami v květináči, ale to vypadá hodně divně, navíc mi přijde, že se pak cvrčci různě schovávají do květináče, takže jsem skončil u rostlin přímo v substrátu.

Pro tento účel je dobré mít na paměti, že substrátu je potřeba na dně dostatečná vrstva ve které mohou rostliny žít, tudíž je dobré již při pořizování terária zvolit velikost a výšku umístění dvířek tak, aby se do terária dala dát dostatečná vrstva. Osobně vždy dávám požadavek, aby dvířka byla minimálně 10cm vysoko.

Na dně terária mám nejprve vrstvu keramzitu/ drceného korku, případně jiné drenáře, na které je cca 6-10 cm vrstva rašeliny s pískem. V té jsou následně zasazeny kytky.

Co se kytek týče, téměř ve všech teráriích mám shodně osázenou sansevieru, bromelie, scindaptus a potos.

Krmení

L. Williamsi se živí zejména malým hmyzem, případně ovocnými nektary a kašičkami. Pro krmení jsou tak vhodní mikrocvrčci, octomilky, případně velmi drobný smýkaný hmyz a zmíněné ovocné kašičky (nejlépe např. rozmačkaný banán, mango, nebo podobné ovoce, ideálně trošku přezrálé). Možno je použít i ovocné přesnídávky pro děti, ikdyž to někteří chovatelé nedoporučují.

Jak mikrocvrčky, tak kašičky doplňuji o vitamíny, mikrouše v nich obaluji, kašičky se s vitamíny smíchají. Z mé zkušenosti je u kašiček potřeba dobře hlídat, aby nebylo v kašičce vitamínů moc, pak gekonům nechutná a je na vyhození.

Zatím nemám osobně vyzkoušeno, ale chystám se stravu doplnit o přípravek pro denní gekony od Repashy, který by jim měl cca jednou týdně nahradit zmíněné kašičky s vitamíny.

Zejména během sezony, kdy klade samice vajíčka je vhodné doplnit stravu o mističku s drcenou sepií, nebo jinou formou vápníku, který doplní samici potřebný vápník, který na vajíčka vydává.

Velikost podávané potravy by měla vždycky odpovídat velikosti zvířat, pokud jim dáváte cvrčky, pak vždy pouze takové, které může Lygodactylus bez problémů sežrat, tedy cca 5 mm pro dospělá zvířata max.

Pro mláďata je podle mě ideální již zmíněná octomilka, nebo několik dní staří cvrčci, kteří se hodně blbě shání a je v podstatě nutné si je odchovávat doma. Pro určení potravy pro starší Lygodactyly je ideální poučka, kterou jsem našel na internetu a to že velikost potravy by neměla přesahovat vzdálenost očí gekona.

Cvrčky pro starší jedince lze většinou bez problémů pořídit na burze nebo ve zverimexu. Často ve zverimexech přímo mikrocvrčky nemají, je však většinou možné si je cca s týdenním předstihem objednat.

Mějte na paměti, že Lygodactylové sní, co jim dáte, je potřeba tedy hlídat množství jídla a krmit cca 3krát týdně, aby nedocházelo k obezitě.

Pokud krmíte kašičky, je rovněž vhodné umístit jídlo na několik míst v teráriu, aby se předešlo tomu, že se méně průbojní jedinci k jídlu nedostanou.

 Ostatní tipy pro chov

Hlavní aktivní sezona je pro L. williamsi mezi březnem a listopadem. Během této doby je vhodné jim svítit 12 – 14 hodin denně. Mimo toto období je osvětlení možno omezit na cca 10 hodin denně.

Lygodactylus williamsi jsou hodně teritoriální zvířata, takže je vhodné mít v teráriu pouze jednoho samce. Údajně je možné mít pohromadě více samic, nejlepší výsledky jsou však pouze v páru. Zkoušel jsem více samic a minimálně v mém případě se to neosvědčilo, samice se sice nenapadaly, ale zvířata se nepářila a nemnožila.

Při nákupu zvířat si důkladně ověřte, o jaká zvířata se jedná. Pokud kupujete dospělé jedince, je relativně velká pravděpodobnost, že se jedná o zvířata z odchytu, která je potřeba umístit do karantény před přidáním do normálního terária. Karanténu je potřeba držet cca 2 měsíce, během kterých by se mělo ukázat, zda se jedná o zdravého jedince, případně se vypořádat se zjištěnými problémy.

Množení

Samci se dvoří samicím nafukováním krčních vaků, kýváním hlavou a máváním ocasem. Kopulace probíhá standardním „ještěrčím“ způsobem. Páření probíhá obvykle den nebo dva po každé snůšce.

Dva až tři týdny po kopulaci naklade samička 2 vejce o průměru cca 5-7 mm s tvrdou skořápkou, která jsou přilepena k podkladu na bezpečném místě, kde nalezne nejlepší podmínky (teplotu, vlhkost, pocit bezpečí). V mém případě například klade samička vajíčka uvnitř dutého bambusu.

Mláďata se z vajíček líhnou po 60 – 90 dnech.

Jak již bylo uvedeno, pářící sezona je od března do listopadu. Přes zimu je možno Lygodactylům snížit počet svítících hodin na cca 10. Je však potřeba počítat s tím, že ani toto není nutným impulsem pro zastavení páření a pokud se chcete ujistit, že si přes zimu samička odpočine, je lepší zvířata rozdělit.

Vajíčka je možno jak vyndat a inkubovat v inkubátoru, tak ponechat v teráriu. Vajíčka v inkubátoru se zpravidla líhnou po 80ti dnech inkubace při cca 27°C. Vajíčka ponechaná v teráriu se líhnou zpravidla po 100 dnech. Delší doba líhnutí je v tomto případě daná rozdílnou teplotou a nočními poklesy teplot. Na druhou stranu by tento způsob měl být pro zvířata přirozenější a mláďata se líhnou silnější.

Tento způsob inkubace má však své nevýhody, zejména ve skutečnosti, že rodiče mohou mít tendenci mláďata sníst. Je proto potřeba terárium pravidelně kontrolovat a případně vylíhnuté prcky co nejdřív šetrně odstranit.

Pro umístění prcků je ideální menší krabička s dobrým větráním s dostatečně jemnou síťkou, aby jí neprolezli mikrocvrčci a octomilky, které jsou dle mých zkušeností jedinou možností jak mláďata efektivně rozkrmit. Osobně používám krabice BraPlast o velikosti cca 185 x 185 x 190mm do které se dají dát 2-3 mláďata, která posléze, když odrostou, rozděluji.

Malý gekoni jsou specifičtí zejména svojí nebojácností a relativní „odrzlostí“ J, která z této nebojácností pramení. Je proto důležité dávat při manipulaci pozor aby neutekli, protože mají tendenci při otevření boxu ihned běžet k otevřenému prostoru. Určřitě není vhodné snažit se je brát do ruky, protože je velmi snadné jim ublížit. Je však možné nalákat je na krmení aby si na ruku vlezli sami. Ani toto však příliš pro nezkušené chovatele nedoporučuji, protože mláďata mají tendenci skákat z ruky, mohou skočit z relativně velké výšky na zem a ublížit si.