Correlophus (rhacodactylus) ciliatus (Guichenot 1866)

_MG_6262Jeden z nejmladších přírůstků do rodiny mých chovaných druhů. Po ciliátech jsem pokukoval dlouho, ale pořád jsem se nedokázal rozhodnout, zejména díky tomu, že se jedná o noční zvířata, která ve dne spí a člověk si je příliš “neužije”. Tohle zcela milné  přesvědčení mi vydrželo relativně dlouho, respektive až do doby, než jsem pár ciliátů viděl naživo.

První co mě na těchto úžasných zvířatech zaujalo je jejich totální oprsklost. Je obecně známo, že se jedná o jedny z nejotrlejších zvířat, která si velmi rychle zvyknou na člověka a nejsou jeho přítomností příliš stresována. Ve chvíli kdy je vyndáte z terária se tak okamžitě vydávají na průzkum, lezou člověku po hlavě, hledají co by se kde dalo ulovit, nebo jen tak prozkoumávají okolí. Tím v žádném případě neříkám, že to jsou hračky, které by měl člověk neustále brát do rukou, nebo vyndavat z terária, pouze tím konstatuji, že se vyndat dají výrazně jednodušeji, než třeba timorenjáci, kteří mají při vyndavání tendenci vám ukousnout ruku :-D. Stejně jako v případě všech terarijních zvířat samozřejmě platí, že by se zvíře vyndavat nemělo, přesto je dobré vědět, že vyndat jde, pro případ, že byste museli čistit nebo upravovat terárium.

Velmi rychle jsem zjistil, důvod toho, proč je lidé chovají, přestože se jedná o noční tvory. Jejich noční kreace, kdy lezou po terárku, skáčou ze stěny na stěnu a vrhají se po hlavě po cvrčcích, či jakémkoliv jiném krmení, které jim poskytnete, vás totiž velmi rychle naučí sedět u terárka a pozorovat je, přestože v televizi běží nějaký zábavný program :-). Jsou to prostě výborní komici se kterými si člověk užije spoustu radosti.

Původ a výskyt

Distribution_IUCNPůvodně je tento druh z tropických deštných pralesů v Nové Kaledonii. Druh byl původně popsán v roce 1866 jako Correlophus ciliatus francouzským zoologem Alphonem Guichenotem “Poznámky o novém druhu ještěra z rodiny gekonů”. Druh byl později přejemenován na Racodactylus ciliatus a pod tímto jménem byl dlouhou dobu chován a prodáván i v České Republice. Nedávné výzkumy (phylogenetic analysis) však prokázaly, že Rhacodactylus ciliatus a Rhacodactylus sarasinorum nejsou tak příbuzní k ostatním gekonům a tak byli opětovně přeřazení zpět do rodu Correlophus.

I přes tyto nedávné změny týkající se oficielního pojmenování, je Pagekon řasnatý stále jeden z nejčastěji chovaných druhů velkých gekonů a spolu s Rhacodactylus auriculatus patří mezi nejhojněji se vyskytující velké gekony v domácích chovech. Hlavním důvodem je jejich nenáročnost, ale také barevná rozmanitost. V přírodě se Pagekon řasnatý vyskytuje pouze v hnědém zbarvení. V zajetí se ale postupem času podařilo vyšlechtit několik barevných forem, které se křížením dále rozvíjí. Více o jednotlivých barevných formách dále.

 

Chov

Rhacodactylus ciliatus je ideálním druhem pro začátečníky. Chov i odchov je relativně jednoduchý. Tento druh se dá odchovávat jak v párech, tak i ve skupinách. Ideální skupinou je jeden samec a dvě až tři samice. Chov v páru je taktéž možný, ale pro samičku náročnější, protože se jí snaží sameček častěji pářit, což je náročné na výdej vápníku a samičkám tak častěji horzí problémy s nedostatkem vápníku. Zde musím dodat, že některé pagekony mám v párech několik let a nikdy jsem podobný problém nezaznamenal. Naopak se mi v několika případech stalo, že pár další samičku v teráriu prostě nesnesl a chov v páru tak byl víceméně jediný možný. V takovém případě je potřeba pagekony a zejména samičku dostatečně zásobovat vitaminy a vápníkem, aby nehrozily výše zmíněné problémy. Páry či skupinky chováme v teráriích o minimálních rozměrech 45x45x60 cm (DxHxV). Jsou to dostačující rozměry pro dva jedince, případně skupinku 1,2. V připadě větší skupiny je dobré použít větší terárium. Obecně platí, že čím větší terárium, tím samozřejmě lepší. Důležitá je orientace na výšku, jsou to zvířata, která lezou po stromech a tomu je terárium potřeba přizpůsobit.

Pokud chceme chovat jedince společně, vždycky je dobré aby byli stejně staří. Má to několik důvodů. Mladší ciliáti bývají ze starších občas ve stresu, v důsledku toho pak hůře jedí a obecně jim soužití se staršími jedinci moc neprospívá. Navíc starší ciliáti by mohli chtít pářit mladší samičku, což je problém hlavně proto, že by mladá samička extrémní výdej vápníku, který je spojený s kladením vajec, nemusela přežít bez následků.

Stejně jako u jiných zvířat, obecně platí, že pokud chci mít ciliátů vícero, je lepší mít skupinku samce a několika samiček, než několik samců. Sice to nemusí nutně znamenat problém, hlavně pokud jsou samci spolu bez samičky a nemají tudíž důvod soupeřit, ale doporučováno to není, případně je potřeba opravdu hlídat, zda se samci snesou. Osobně mám samce pohromadě i starší (samozřejmě bez samičky), ale většinou od narození, takže se snáší lépe a problémy jsem s tím nikdy neměl. Občas se po teráriu proběhnou, ale nikdy se spolu neprali a nijak si neubližují. Jak jsem ale psal, je potřeba to hlídat a v případě problémů samce okamžitě oddělit.

Dospělý ciliát váží cca 35 – 40 gramů. Dokud samice nebude mít váhu alespoň 35 gramů je dobré nedávat jí k samečkovi a nechat jí bokem z již uvedeného důvodu hrozících potíží, pokud by nedospělá samička snášela vejce. Do váhy 35 – 40 g dorůstají ciliáti cca v roce a půl, což je věk, kdy je můžeme umístit do společného terária. Pokud na to vybaveni nejste, je proto lepší pořizovat ciliáty dospělé, nebo koupit jednoho a sehnat k němu později druhého do páru rovnou v potřebném věku. V tomto případě dobrá rada – daleko snáze se shánějí samečci. Je proto lepší koupit samotnou samičku, pokud se Vám to podaří, a později k ní dokoupit samečka.

Vybavení terária

Jak jsem již psal u ostatních zvířat, snažím se mít v teráriích ve většině případů živé kytky. Původně jsem měl díky této skutečnosti terárium zařízené tak, že na dně byla zhruba 10cm vrstva substrátu tvořeného rašelinou smíchanou v poměru cca 2:1 s obyčejným písem do dětských pískovišť zakoupeným v Baumaxu. Tato směs drží dobře vlhkost a daří se v ní rostlinám. Problém byl, že samička v tomto případě klade vejce kdekoliv po teráriu, takže je občas problém je najít aby bylo možné je přendat do inkubátoru. Již se mi stalo, že jsem vejce nenašel a za pár měsíců mi v teráriu lezl prcek vylíhnutý přímo ze substrátu. I to je možnost, musí se pak hlídat, aby substrát nebyl vyschlý, ale ani přemokřený. Bohužel se také často stane, že člověk najde vejce již přeschlé, nebo naopak plesnivé, protože v celém teráriu se vlhkost substrátu hlídá opravdu špatně.

Druhým problémem spojeným s podobně řešeným teráriem je schovávání hmyzu. Samozřejmě, v případě, že je v teráriu substrát, cvrčci, ale i šváby se okamžitě zkouší zahrabávat a ciliátům se následně hůře loví.

Pokud se výše uvedeným problémů chcete vyhnout, je možné do terária dávat kladiště v podobě menší plastové krabice, ve které bude rašelina smíchana např. s mechem, pravidelně vlhčená. Samička si v případě, že jí nabídnete takto zařízené kladiště zpravidla vybírá to a snáší vejce do něj.

Pro krmení je pak ideálním řešením miska, ze které hmyz hůře utíká. Moje zkušenost je taková, že nejlépe funguje bílý keramický obal na květináč. Bývá hladký, šváby z něj tudíž nedokážou utéct, cvrčci z něj občas vyskočí, ale těch pár jedinců zas tolik nevadí a na bílém pozadí ciliáti krmný hmyz výborně vidí a okamžitě se na pobíhající cvrčky nebo šváby sbíhají.

Co se kytek týče, ciliáti snesou asi jakoukoliv kytku, která snese je :-). Výběr je tudíž omezen pouze tím, aby kytka v teráriu přežila s ohledem na teplotu, světlo a vlhkost a aby jí ciliáti příliš nezničili skákáním po kytkách. Obecně se doporučují například Scindapsus (Potos), Sansevieria (Tchýnin jazyk), Ficus Ginseng, nebo třeba Aglaonema. Já osobně používám pouze Scindapsus (Potos), který snese snad všechno. Dříve jsem běžně používal i Sansevieriu, která je natolik pevná, že jí neublíží ani dospělí gekoni, navíc v hustších trsech slouží jako dobrý úkryt, do kterého ciliáti rádi lezou. V poslední době se mi však stávalo, že neustála vyšší pravidelné vlhčení terária a tak jí v některých případech nahrazuji “Zamií“, které vyšší vlhkost velmi svědčí, dobře roste a celkem zvládá skákání ciliátů po teráriu :-). Navíc se doma výborně množí a rychle roste, takže není problém si v květináči vypěstovat hustý trs, který se pak dá do terária.

Kromě výše uvedeného mám v teráriu vždy dostatek větví, nebo korkových rour a kusů korku nebo jiné kůry opřených o zadní stěnu apod. Tady se asi představivosti a tvořivosti meze nekladou. Musí se vám to líbit a nemělo by to být nic, o co by si mohl cilát ublížit, případně co časem shnije, kvůli vlhkosti v terárku.  Dobré je také brát ohled na to, aby se např. do tenkých částí korku nemohli schovávat cvrčci a ostatní krmný hmyz. Ideál jsou v tomto duchu třeba větve vrby, nebo vinné révy, které jsou klikaté, navíc vydrží vysokou vlhkost. Z počátku jsem používal i bambus, jeho výhodou je, že se dá sehnat tlustší, který dobře slouží jako úkryt, navíc ve vlhkosti nehnije. Stalo se mi ale tím jak bambus ve vlhkosti pracuje, že se do škvíry v bambusu ciliátovi skřípla packa, což nebylo zrovna ideální a tak je potřeba v případě použití bambusu a jeho postupného praskání škvíry hlídat a zajistit je tak, aby se při roztahování při vyšší vlhkosti a smršťování při nižší vlhkosti nestalo něco podobného. A nebo jít na jistotu a do terária dát pouze korkové roury ;-).

Příklad jednoho zařízeného terária pro odchovaná mláďata je na fotce. V teráriu nejsou korkové roury ale pouze větve vrby. Roury tam ale budu přidávat, aby v něm bylo vícero úkrytů.

 

Osvětlení a teploty

Co se osvětlení a vytápění terária týče, ciliáti jsou i v tomto ohledu velmi nenároční. Přestože se jedná o noční gekony, potřebují stejně jako jiná zvířata alespoň minimální UVB kvůli syntézi vytaminu D3 pro vstřebávání vápníku.  Protože si ale vystačí s velmi malou dávkou, je možné ji bez problémů nahradit různými vitaminovými doplňky, jako je například dále uváděné Repashy, nebo třeba Roboran a Plastin. V případě dodávání vitamínů touto cestou pak ciliáti nutně UV nepotřebují a dokáží bez problémů fungovat i bez něj. Přestože se většina chovatelů shoduje na tom, že ciliáti nutně UVB nepotřebují, je prokázáno, že je pro ně důležité dodržování fotoperiody (střídání dne a noci), vždy je proto vhodné myslet na to, aby terárium nebylo příliš tmavé. Pokud jej máte v místnosti kde je dostatek denního světla, nemusíte teoreticky svítit vůbec, pokud je terárium v místnosti kde je světla méně, je vhodné mít nad teráriem nějakou menší zářivku, která zajistí ciliátům zmíněnou fotoperiodu a zároveň poslouží kytkám. Co se teplot týče, teplota by se měla pohybovat v rozmezí cca 23 až 27 stupňů přes den a 21 až 23 v noci. V období zimování od prosince do února může teplota klesnout až na cca 18 – 20 stupňů. Toto období je velmi důležité pro odpočinek samic, které jsou z kladení vajec často vyčerpané. Na jaře, jakmile se teploty opětovně zvýší, začnou samci ihned dorážet a snaží se samice pářit, odpočinek jim tak dá alespon 2-3 měsíce klidu. Osobně ciláty na zimu neodděluji, mám vyzkoušeno, že při poklesu teplot samice samy přestanou vejce cca v listopadu klást a začnou až při nárůstu teplot v průběhu února nebo počátkem března.

Pro dokreslení jaké teploty a jaké podmínky udržovat je vždy dobré vysledovat si, jaké podmínky jsou v jejich přirozeném prostředí. Pro tyto účely zde uvádím i přehled teplot, srážek a vlhkosti přímo v Nové Kaledonii.

Průměřné teploty během roku:

Průměrné množství srážek v průběhu roku:

Půměrná vlhkost v průběhu roku:

Jak je z údajů patrné, teplota v průběhu roku nikdy nepřekračuje cca 29°C, průměr se pohybuje kolem 25 – 26°C. Stejně tak vlhkost i v období sucha, kdy srážky klesají na relativně nízkou úroveň téměř neklesá pod 80%. To je pro chov pravděpodobně nejzásadnější údaj. Zvířata sice přežijí krátkodové nestandardní výkyvy, v dlouhodobějším horizontu by se však podmínky měly pohybovat v tomto rozmezí.

 

Určení pohlaví a množení

Určení pohlaví u Ciliátů je možné přibližně kolem šesti mesíců, podle preanálních pórů a podle zvětšených hemipenálních kapes u samců. Někteří chovatelé k tomu dovávají, že zvíře musí navíc vážit alespoň 15 – 20 g, aby se dalo pohlaví určit, protože menší jedinci se stále vyvíjejí a i ve věku 6 měsíců tak nemusí nutně být natolik vyvinuti, aby bylo pohlaví rozpoznatelné. Často se setkávám s tím, že chovatelé prodávají i mladší mláďata s tím, že jsou určená a ví co je které z nich za pohlaví. Moje osobní zkušenost je taková, že to u mladších mláďat je spíš odhad než jistota a proto to nedělám a zvířata určuji a většinou i prodávám až když jsou starší 6ti měsíců.

Abych se neopakoval a nebo naopak nekopíroval již někde popsané věci, doporučuji těm, kteří se chtějí podívat jak určit u pagekonů pohlaví, projít si tento odkaz, který obsahuje popis určování pohlaví na stránkách diskusního fora Geckosunlimited. Fotky jsou velmi dobře udělané a není moc co dodat.

V období od dubna do října snáší samička měsíčně dvě kožovitá vejce, která zahrabává do substrátu přibližně do hloubky pěti centimetrů. Vajíčka můžeme opatrně přemístit do plastové krabičky s vlhkým vermikulitem, případně jiným inkubačním substrátem (lignocel, rašelina s mechem apod.). Před přesunem je dobré poznačit horní část skořápky vajíčka fixou. Pomůže nám to pro správné umístění vajíčka do inkubační krabičky. Je dobré zachovat původní polohu vajíček. Při změně může dojít k úhynu plodu utopením. U cilátů není potřeba hlídat přesnou teplotu, pokojová teplota kolem 23 -25 °C je ideální a stačí je tedy umístit například na strop terária, nebo na skříň apod. Kolísání teploty nevadí, neměla by klesnout příliš ani být příliš vysoká.

Jak jsem již psal, pokud máte v teráriu substrát, který pravidelně kontrolujete, aby nebyl přeschlý nebo převlhčený, není nutné vajíčka přemísťovat. Ciliáti se dobře vylíhnou i přímo v teráriu, rodiče jim neublíží, takže by s tím neměl být problém. Mě se bohužel několikrát stalo, že bylo vejce vyschlé, protože jsem nedostatečně ohlídal vlhkost, proto se snažím vajíčka vždy najít a přemístit. V mém případě to dříve obnášelo v pravidelném intervalu cca 1x za týden prohlédnout terárium, substrát prohrábnout a pokusit se vajíčka najít a přemístit. Tento problém jsem vyřešil tím, že jsem do terária umístí krabičku s načechranou a mírně navlhčenou rašelinou, smíchanou s mechem, kterou by si měla samička vybrat raději než obyčejný udusaný substrát. V naprosté většině tak samička činí a vybírá si toto místo pro kladení. Pomoct se tomu dá tím, že substrát v teráriu trošku zdrsníte např. přisypáním štěrku apod. což jej změní na ještě méně atraktivní a vhodné místo pro kladení a zvýší tak šanci, že samička naklade vajíčka právě do připravené krabičky.

Po vylíhnutí mláďata stěhuji do malých odchovných terárií, kde mohu lépe sledovat příjem potravy a celkový vývoj mláděte. Jako odchovny používám pro nejmenší mláďata krabičky BraPlast 20 x 20 x 19, ve kterých je na dně ubrousek a pár větviček, na kterých většinou mláďata spí. Jakmile povyrostou,  přesouvám je do samla boxů z Ikea. V obou případech je ve víku vyříznutý otvor s vlepenou síťovinou, aby krabička větrala.

 

Krmení

/home/www/silverant.net/www/silverant/wp content/uploads/2012/01/WP 20160528 00 18 20 ProDospělcům dávám obecně mix různého hmyzu. Kombinace se odvíjí podle dostupnosti, takže základ tvoří šváby B. dubia, B. craniifer a P. nivea, které si chovám. V prvních dvou případech samozřejmě krmím mladé nymfy, které velikostně odpovídají a ciliáti je mají celkem rádi. Panchlora nivea je pro ciliáty něco jako dortík :-). Tím že je šváb zelený, lítá a leze po skle je pro ně lákavým zpestřením oproti klasickým švábům, kteří se při první příležitosti zahrabou pod nějaký kámen do substrátu. Jakmile hodím P. nivea do terárka, začnou je nahánět jak splašený. Je to tedy ideální krmivo zejména pro případ, že Vám ciliát z nějakého důvodu nechce jíst. P. nivea se neschovává, zato ale zele po skle a lítá, takže pozor, je potřeba mít dobře utěsněné terárko :).

Další standardní krmivo jsou cvrčci různých stádií dospělosti a tudíž velikosti. Prckové dostávají malé cvrčky do velikosti 0,5 cm a méně, dospělci zvládnou i velké cvrčky. Cvrčky nechovám, kupuji jednou za čas na burze nebo na internetu. Odchovávám si pouze mikrocvrčky na krmení mladých phelsum.

V létě když je čas, dostávají rovněž smýkaný hmyz, tedy hmyz nachytaný na louce. Tady je potřeba hlídat hlavně aby louka nebyla chemicky ošetřená, jinak ale ciliáti zblajznou všechno co najdete, od lučních koníků až po motýly a můry.

Jak jsem již popisoval v části týkající se vybavení terária, pro krmení hmyzem mám v teráriu bílý obal na květináč, do kterého hmyz dávám. Jednak tím řeším, aby se mi hmyz nerozutekl po teráriu, jednak se tím trošku zjednodušuje lov pro ciliáty, kteří se již naučili, že v misce bývá krmení a často jí chodí kontrolovat.

Ciliáti v přírodě konzumují mimo jiné ovocené kašičky z přezrálého ovoce. Samotné kašičky nedávám, používám je v případě, že chci ciliátům dát nějaké vitaminy. Pak do kašičky z různých druhů měkkého ovoce přidám trošku vitaminů (roboran, plastin apod.), zamíchám a podávám jako vitaminový doplňěk stravy – viz. další text.

Velmi se mi osvědčilo dávat krmení někam výš, ne na dno terária. Pokud na to nemáte např. připravený otvor v pozadí, do kterého se dá vložit mistička s krmením, dá se mistička připevnit k některé z větví, případně použít podobná miska jako je na přiložené fotce, která se dá navíc z terária kdykoliv vyndat a vyčistit.

 

Doplňky stravy

Jak dospělci tak prcci dosvátají jako hlavní zdroj vitaminů cvrčky a šváby obalené v Roboranu H, případně Nektonu MSA, nebo Plastinu. Obaluji standardně, cvrčky nebo šváby nasypu do skleničky, přisypu vitamíny, protřesu a vyklepu do terárka. Kromě tohoto přístupu dostávají jednou za čas jak dospělci, tak mláďata ovocné kašičky s vitamíny. Dříve jsem používal dětské přesnídávky bez přidaného cukru, ty však nejsou s ohledem na jejich šložení příliš vhodné, takže aktuálně již víceméně nepoužívám nic jiného než rozmačkané ovoce. Moje zkušenost je, že ciliáti jedí pouze ovoce, které bylo přezrálé, když se jim rozmačká například nepřezrálá broskev, moc nadšeně se na to netváří :-), ve chvíli kdy dostanou opravdu přezrálou, okamžitě se na ní vrhnou ;-). Ovoce proto nechávám záměrně přezrát (např. banány téměř zčernat) a po té rozmačkám a doplňuji vitamíny. Zejména takto přezrálé a rozmačkané banány, nebo meruňky a broskve mají opravdu rádi. Kašičky dávám cca jednou za týden až čtrnáct dní, aby si na ně ciliáti moc nezvykli.

Často se objevují diskuse, které ovoce je či není vhodné. Osobně to příliš neřeším, myslím, že pokud se používá ovoce jako lákadlo, do kterého se přidávají vitaminy, není co řešit, protože vhodné složení vitaminů zajistí přidané vitaminy, nikoliv ovoce samotné. Každopádně pokud by to někoho zajímalo, tak na následujícím odkazu je přehled obsahu vápníku a fosforu v jednotlivých druzích ovoce. Pokud byste chtěli krmit výhradně ovocem, bez přidávání vitaminů, tak je tudíž lepší volit to ovoce, které má nejoptimálnější poměr, tedy např. mango ;-).

Mám a používám i Repashy Superfood. Protože je to ale de facto náhrada komplexní stravy pro ciliáty, dávám jej jednou za čas a průběžně krmení střídám v režimu hmyz – repashy – kašička z ovoce s vitamíny. V praxi to vychází tak, že kašičky různé střídám, když mám k dispozici vhodné ovoce, dostanou ovoce, když k dispozici není, dostanou Repashy. Osobně jsem nikdy nenarazil na problém, že by ciliáti Repashy nechtěli, což se občas jiným chovatelům stává. Těžké říct, čím to může být způsobeno, každopádně pokud se tak stane, osvědčil se tento přípravek, který je původně určený pro kolibříky, výtečně voní a prý i chutná :-). Jedná se extrakt z pylu květů a ciliáti jej milují. Stačí pak trošičku přimíchat do Repashy a většinou je problém vyřešen.

 

Zajímavosti a ostatní informace

Barevné morphy (různé druhy zbarvení ciliátů)

Asi jste zaregistrovali, že se často u cilátů uvádí informace jako harlequin, pinstripe apod. Jedná se o pojmenování barevných variant, které se časem podařilo vyšlechtit a které se nyní prodávají. Některá zbarvení jsou vzácnější, některé méně a každému se líbí něco jiného. Každopádně, pokud byste se v jednotlivých varianách chtěli vyznat, doporučuji následující odkaz, na které je vše již popsáno a nemá smysl to sem kopírovat ;-).

Informace o původním biotopu ciliátů

Jak již bylo uvedeno, ciliáti pocházejí z Nové Kaledonie. Jak to tam vypadá, jak vypadají ciliáti přímo v místě jejich původního výstytu? Pokud Vás to zajímá, doporučuji následující odkaz a následující video, na kterém si lze prohlédnout záznam z expedice, kterou uspořádala společnost Exoterra právě do míst, kde se ciliáti vyskytují.